Když David svatou píseň hrál
Pán s radostí ji poslouchal
Ty však nechápeš to, co v ní zaslechnu já
Čtvrtý, pátý, v různých tóninách
Teď malý pád, pak velký vzmach
Král Zmatený tu skládá Haleluja
Ty věřils, přitom důkaz chtěl
Pak na střešes ji uviděl
Její krása v svitu luny, jak se koupá
Spoutává tě v židli kuchyňské
Tvůj trůn kácí, stříhá vlasy tvé
A z tvých rtů vyráží své Haleluja
Je to dlouho, co už tady jsem
Znám tvůj dům, má je tvoje zem
Dávno před tebou jsem prošel tvou cestu já
Tvůj prapor na bráně se skví
Však láska je kromě vítězství
I zlověstné a chladné Haleluja
Tenkrát svěřili jsme si i to
Co je pod hladinou ukryto
Tak proč mi říkáš: Teď tu povládnu já
Jen vzpomeň, kdo tě rozezněl
I svatý vánek s námi šel
A každý náš dech zněl jak Haleluja
|
Možná Bůh je někde nad námi
Však lekce, co láska dala mi
Je, že vystřelí sok, když to nezmáčknu já
To není výkřik vzrušení
Když tma se v světlo promění
Ale chraplavé a chladné Haleluja
Říkáš: Nadarmos mé jméno vzal
Věř mi, nevzal bych, kdybych ho znal
Copak jde to, slovem ublížit tvému já?
Vždyť v každém slově jiskra je
Tak snad jedno, zda se zahraje
Ti svaté nebo padlé Haleluja
Já snažil se, ač víc jsem měl
Kde necítil jsem, dotek chtěl
Ať propadnu se, jestli tady lžu já
A ač zle jsem jednal celý čas
Před Pánem Písně stojím zas
A na jazyku nic než Haleluja
|