Po dni v kolymský vánici venku
Jsme se do zóny vraceli zpět
Já jsem uviděl vajglík, měl na sobě rtěnku
To se ví, sebrat běžím ho hned
Strážnej křičí hned: Stůj nebo střelím
Vzteklej pes rukáv vaťáku rve
Tak se vojáčku nezlob, že byl jsem tak smělým
Vždyť už za chvíli jsem u tebe
Babu neviděl jsem roky čtyři
Zato teď se štěstí usmálo
Ach, můj vajglíku, snad tě to z Tu-104
Větrem divokým k nám přiválo
I ten týpek, co svou ženu škrtil
I ten buzík, co na fízla mák
Celou cestu do zóny jen šli a vzdychali
A nespouštěli z vajglíku zrak
S kým si, děvko, teď do očí čumíš
Komu cigáro připálit dáš
Pro chlast ani tu letenku koupit neumíš
Z vejšky na mě se nepodíváš
Kolik flámů jsem svolat ti doved
Kolik koňaku prohýřil jsem
K opití na tvý cigárko stačil mi pohled
Na konci se zlatým obojkem
|
Nakonec vajglík prohrál jsem v kartách
I když víc než tisíc rublů stál
Za to, že zase za kratší konec jsem zatáh
Může po dámě srdcové žal
Prohrál jsem taky šaty a menáž
Cukr, celou zbylou svobodu
Teď si nadávám, pitomče, vždyť ani nemáš
Kam a v čem zajít po rozchodu
Byl to vajglík, co nešel mi k duhu
Ale já nikoho neviním
Ostatně u pánů z vlivných lágrových kruhů
Vážnost získal jsem svým bohémstvím
Šel jsem do díry, šel jsem tam bosý
Tichý, pokorný srdcem jsem byl
Deset dlouhých dnů jsem krve kapkami rosil
Konce cigár, co jsem ubalil
Venku rozházel jsi, ty prevíte
Tisíce za dam nádherných třpyt
To zas jo, pane dozorče, jen nemusíte
Rukavičkou mě po puse bít
(Nebo: Venku rozfofroval jsi, ty sráči
Tisíce za dam nádherných třpyt
To zas jo, pane dozorče, ale myslím, že stačí
Rukavičkou mě po puse bít)
|