O kapele

Šest pánů ve středních letech. Kluby, svatby, oslavy, synagogy, kostely. Bigbítová sestava s hudebním projevem, kterému se eufemisticky říká přirozený. Klezmerové standardy, odrhovačky, které mají s klezmerem společné nanejvýše místo vzniku, všehochuť okoukaná z Youtube. Texty přeložené, texty jako přeložené se tvářící, ale pro svou naivitu od těch prvních lehce rozlišitelné. Semtam něco vlastního, snažícího se vyzpívat těžký úděl klezmera v době, kam nepatří. Tohle všechno je Klec.

Ale začněme od začátku. Píše se rok 1997, je poslední jarní čtvrtek a na podium klubu U Rafa nastupuje trojice složená z bratrů Šmídů a basisty Kudyda. Postupně zahrají několik klezmerových standardů, oposlouchaných od Klezmatics, jednu vlastní píseň a počeštěnou Lover Lover Lover od Cohena. Spíš než cokoliv jiného vzbuzují překvapení.

V podobném duchu, postupně posíleném kytarou Antonína Hluštíka a trubkou Jakuba Schmida, se nesou i další koncerty. “Repertoár skvělý, jen to provedení”, povzdechl si jeden z diváků. Když pak při natáčení dokumentu o klezmeru pro Ćeskou televizi Antonín nečekaně otočil knoflíky na kombu na dvojnásobnou úroveň, a do kapely přibyla expunková bubenice Janinka Modráčková, dveře ke slušnému publiku se definitivně uzavřely. Viz album 15 písní o lásce (2001).

Někdy tou dobou začaly končit časy, kdy hraní v kapele bylo nejvíc a bylo na něj nekonečně času. S přibývajícími rodinami museli hráči portfolia svých angažná redukovat, následující CD Klezmer všeho druhu (2009) tak Klec zastihlo v pozměněné sestavě, což se pochopitelně odrazilo na soundu: Honzovy bicí ubraly na razanci, Jirkova basa změkla, Štefanova kytara naopak zpřísněla. Dechovou sekci posílil Adamův saxofon, přibyly Karolininy housle. Jako dosud se hrálo všude, od bývalých synagog až po kovářské slavnosti na Buchlově.

Následujících deset let sestava zůstává stejná, místa vystoupení stále pestrá: výchovný koncert pro trutnovské středoškoláky, na otočku v Bukurešti, moskevský klub se skinheady v publiku, přesilovka nad diváky a ochrankou v jedné jihočeské obci s bývalým ghettem, rybářské slavnosti v Blatné… Zatím posledním nahrávacím počinem zústává album Poslední klezmer (2019), kterým se kapela tak trochu vrací ke kořenům: sestava je opět výhradně mužská, opět zahrnující zakladatele Kudyda, který ale tentokrát sedí za bicími. Jedno je jisté: spořádanému publiku očekávajícímu "zajímavý folklorní zážitek" se nejspíš opět nezavděčí.